Handbike



7.7.2006
Před časem se na Nakole.cz objevil dotaz někoho, kdo se ptal po možnostech sehnat handbike za nižší cenu než je běžná cena těchto jedinečných strojů stavěných na míru. Dokonce i od české firmy to stojí nad 50 000 Kč. Je obvyklé, že větší část ceny platí různé nadace a státní příspěvky. Bohužel cílový uživatel je Španěl žijící v Praze, a tomu žádná česká nadace nebo dokonce stát nic dát nemůže, nemají na to tabulky.
Po zkušenostech se stavbou tříkolky a různými úpravami kol, a s jistotou, že ostatní stavitelé lehokol rádi poradí, jsem nabídl stavbu jednoho kusu, u kterého nebudu nic chtít za práci - je to moje hobby a je super, když mi na něj někdo ještě koupí materiál. Tatíkovi se myšlenka taky líbila.
Před několka týdny jsme se sešli s Češkou, která původně vznesla onen dotaz na internetu. Její přítel neumí česky a na první schůzce ani nebyl, nebylo to třeba. Dohodli jsme se na základní koncepci deltové tříkolky s předním náhonem, která by měla být malá a kompaktní, nejlépe aby šla po určitém jednoduchém rozebrání dostat i do auta. Dozvěděli jsme se, že cílový uživatel má protézy od stehen dolů, které skoro nic neváží, je schopen chůze o dvou berlích a berle bude potřeba vozit na tříkolce s sebou.
Uspořádali jsme druhý sraz, tentokrát v plném počtu. Budoucí majitel si vyzkoušel různé možnosti nasedání na atrapě z dřevotřísky, kterou jsme narychlo zbouchali z několika odpadních desek. Poté přišlo na řadu měření délky a sklonu opěradla, vzdálenosti "pedálů" od opěradla a podobně. Výsledkem byl hrubý koncept načrtnutý ve Wings 3D asi takhle:



celý model
pro ty, kteří mají wings nebo si ho stáhnou, je to freeware


Taky jsme se se trochu poptali po sponzorech. Firma, kde otec pracuje, nabídla příspěvek a její šéf taky doporučil otce šéfovi slovenského Kelly's, který odpověděl na náš seznam cyklosoučástek slovy "Pošlu krabici náhradních dílů". Po otevření došlé krabice na mě vybafla přehazka Deore XT s inverzním tahem, dvaapůlkrát dražší než cokoliv s čím jsem kdy jezdil. Zbytek je různorodá směs, vypadá to jako díly z kol, které si někdo přál vyměnit za jiné, takže nejsou v originálním balení, ale jsou nejeté. Brzdy a brzdové páky Tektro vypadají jako úplně nové včetně obalů, dostali jsme i čepy pro brzdy. Jeden obrázek obsahu krabice je zde:

Další postup byla rozsáhlá konzultace s Ninkem. Má za sebou spoustu lehokol (napadá mě jich pět, ale možná o něčem nevím nebo jsem zapomněl) ze všech možných materiálů. Pro handbike jsme vybrali ocel. Je levná, dostupná ve všech možných i nemožných rozměrech a hodí se i pro cyklické namáhání. Vzhledem k tomu, že zadní stavba by měla obsahovat i jisté pasivní pružení (aktivní by bylo drahé, těžké, složité atd., tohle je nízkonákladový projekt), je dlouhá životnost při cyklickém namáhání důležitá.
Dále jsme rozhodli, že kulaté trubky sice pěkně vypadají, ale hůř se shánějí a seskládání komplikovaného rámu je s nimi mnohem složitější. Pravoúhlé profily se zpracovávají daleko snadněji a fungují stejně dobře.
Potom jsem se celkem dlouhou dobu zabýval kreslením různých zmatených náčrtů a nákresů a spoustou ještě nepochopitelnějších výpočtů (pamatuju si jak jsem na gymplu nesnášel analytickou geometrii, jednu z mála kapitol matematiky, která nebyla zábavná; a jak se ta potvora teď hrozně hodí). Po nějaké době následovala asi hodinová konzultace výsledku s Ninkem a s panem Bauerem, co staví drahé zakázkové stroje. Vymyslelo se během ní několik drobných modifikací návrhu a stanovily se rozměry jednotlivých dílů (průřezy jeklů).
Po tomhle všem vypadá "papírová dokumentace" k Projektu Handbike asi takhle:

Já se v tom zatím vyznám, nikdo jiný zcela jistě ne.
Následoval nákup materiálu hned druhý den po tom, tedy minulý pátek 30.6. V sobotu a v neděli vznikly desky s nákresy 1:1. V pondělí večer započalo krájení železa na kousky, v úterý na to nebyl čas (tatínkovy služební cesty). Středa a čtvrtek byly velmi produktivní státní svátky, celkem cca jeden a půl dne s flexou v ruce.

Hotová je přední vidlice:

Tu budou držet dva představce za ty kulaté příčné trubky.
Dál je hotová páteř rámu s hlavovou trubkou:

Zadní vidlice zatím nemají připasované patky, kromě té úplně vpravo:

Plán je dorazit tento víkend patky vidlic, přichystat ještě návarky na upevnění věšáků na nohy jezdce, návarky na blatníky a čepy brzd. Poté složit ze čtyř desek tři k sobě takovým způsbem, jak patří k sobě zadní vidlice a páteř rámu. Proto jsou desky zadních vidlic podložené zešikma. Všechno tohle přijde na jednu velkou desku, vyměřit přesně na sebe a sešroubovat. Cílem je nachystat rám na svařování a odvézt ho panu Bauerovi v pondělí nebo v úterý.


8.7.2006
Dneska jsme se do Modřic do skladu k pokračování práce na rámu dopravili stylově vlastní silou, za cenu poněkud propoceného oblečení. Cestou zpátky jsme ho důkladně vyprali a vymáchali v dešti, z kol kape bláto ještě teď večer.


Během řezání budoucích návarků na upevnění držáků nohou a blatníků z pětky pásoviny vyhrál tatínek neoficiální soutěž o největší chvost jisker od flexy. Aby ho někdo nepodezíral z podvádění: neměl tam žádný široký brusný kotouč, ale milimetrový řezací.

Po pár hodinách strávených převážně vybrušováním oblých tvarů pro patky do jeklů zadních vidlic jsme dospěli k rámu připravenému ke svaření. Tady je:

Ta dřevotříska pod tím váží mnohem víc než to železo, musí to nosit dva lidi, jeden by to neměl jak chytit. Začíná to trochu dostávat tvar, v konečné podobě bude rám jen asi o 15cm výš nad zemí než teď, vidlici jsme pro fotografování také položili zhruba tak, jak bude v budoucnu připevnená. V pondělí by to mělo odejít ke sváření k panu Bauerovi.


13.7.2006
V pondělí 10.7. jsme byli nakupovat v Uherském Brodu u firmy Azub. Sponzor Kelly's co poslal cyklodíly nedisponuje součástmi 20" kol, protože nic na dvacítkách v sortimentu nemají. V Brně je sice specializovaný obchod na BMX a freeride, jenže ti šílenci nepovažují Remerx za značku a nejlevnější ráfek tam mají za devět stovek. Přitom ráfky Remerx jsem dokázal jedině tak probrzdit na kole po několika tisícík kilometrů, ani nedokážu odhadnout jak málokdy potřebují centrovat a to s nimi na kole i na tříkolce nejednám zrovna v rukavičkách, jak by jistě potvrdili ti co mě znají. Ráfky Remerx Grand Hill (standardní na současných kolech Azub) ve velikosti 20" budou proto i na tomhle handbiku. K nim jsme museli koupit i dráty (další věc, 180 mm v běžných cykloobchodech nevedou, Azub má dokonce i 174 mm když je třeba kombinace 20" kola s kotoučovou brzdou nebo s nábojovým dynamem). K tomu navíc i pásky do ráfků a 20" duše s dlouhým ventilkem.


V úterý ráno jsme zavezli rám ke svaření k panu Bauerovi do Kníniček.
Večer jsem se pustil s flexou do pevné trekové vidlice, kterou mi v mém oblíbeném cykloshopu přenechali zdarma (na nic jim nebyla). Potřeboval jsem z ní dlouhý krk, který by nesl nahoře představec jako obvykle, ale dole místo noh vidle druhý stejný představec. Po domluvě s panem Bauerem byl zvolen následující postup. Z vidlice jsem odřezal nohy a obrousil jejich svary až na kulatou trubku. Ta má v celé délce neměnný vnitřní průměr, takže půjde tam, kde byly navařené nohy vidlice osoustružit na průměr 28,6 mm jako má krk. Při tom se ponechá malé rozšíření kde měla vidlice původně naražený konus hlavy a pod ním malý opěrný límeček. Tím půjde hlavové složení seřizovat úplně stejně jako kdyby v něm byla klasická vidlice.

Ve středu ráno jsem to zavezl do Kníniček na to osoustružení. Odpoledne jsem se doma pustil do vyplétání kol, které jsem dokončil dneska.

Zítra jdu shánět pláště, bude to asi náročné. Už jen najít obchod kde mají tři kusy stejné, natož pak tři takové jaké by se hodily na tenhle stroj. Za ideální bych považoval Schwalbe Big Apple, ale ty k nám nikdo nevozí a internetový nákup z Němcka by asi nevyšel právě lacino. Obecně potřebujeme něco, co nemá příliš hrubý ani příliš silniční vzorek a zároveň není na moc velký ani moc malý tlak (tak 65 psi), a to vše v rozměru zhruba 20x1,9".


14.7.2006
Tak opravdu se mi nepovedlo najít běžný obchod, kde by od jednoho 20" pláště alespoň trochu vhodného typu měli hned tři stejné na skladě. Zvažoval jsem koupit přední jiný než zadní, ale nic co by se tak moc hodilo na předek a nehodilo na zadek nebo naopak stejně nikde neměli.
Tak jsem nakonec skončil v onom obchodě na specializovaném BMX. Měli dokonce i pláště za 120Kč kus, ale byly úzké a jejich vzorek nevhodný. Zbytek byl o kus dražší, ale nakonec jsem v tom obrovském výběru objevil co jsem hledal. Pláště s velkolepým názvem "The Belter", nápis na etiketě "The Shadow Conspiracy" bude asi značka, nikdy jsem o ní neslyšel (BMXkáři nebijte mě). Hlavní je, že maximální povolený tlak je 85psi, což bohatě stačí na neodpružený stroj i na silnici (nestavíme závodničku), a při tom jde použít při menším tlaku i na horší povrchy. Teprve testovací jízdy ukáží správný kompromis natlakování mezi pohodlím a rychlostí, a ten bude určitě v hodnotách tlaku přípustných pro tento plášť. Další dobrá věc je rozměr 20 x 1.95, tak akorát. Vzorek sice nemá uprostřed průběžný výstupek po celém obvodu, ale ten by se stejně uplatnil jen na předním kole, protože zadní jedou konstantně skloněná k sobě. Zuby nejsou příliš výrazné, nemělo by to dělat nějaký extrémní randál ani odpor při jízdě po asfaltu, ale určitě to bude stačit pro jízdu v lehkém terénu.



28.7.2006
Včera asi v jedenáct dopoledne jsem se dozvěděl, že rám je svařený a připravený k vyzvednutí. Otec pro něj zajel z práce autem a cestou z Kníniček do Modřic se stavil u nás doma pro vypletená kola. Vše pak vyložil v Modřicích ve skladu.
Dnes jsem tam zajel na konci jejich pracovní doby a pustili jsme se do dokončení rámu. Při svařování se trochu napružil rozehřátím a schladnutím a po vyjmutí z přípravku nebyla ani jenda vidlice rovně a se správnou roztečí. U přední vidlice jsme jen přihnuli patky asi o dva milimetry od sebe, naměřili polohu osy kola, vyvrtali díry a vyřízli zářezy od děr ke kraji patky. Zadní vidlice byly trochu divočejší, za neustálého přikládání k výkresu na těch deskách jsme je postupným přihýbáním všech čtyř noh nastavili jak nejpřesněji to šlo. Naměřili díry a vyřízli drážky.
Potom jsme se pokusili sesadit hlavové složení. Po namlácení misek do hlavy rámu (kterou pan Bauer osoustružil a vletoval vložky takže vypadá pěkně fešácky), což šlo nejvíc ztuha co jsem kdy zažil (asi to tak patří, je fakt, že tohle se nikdy nevyklepe), jsme nasadili oba představce a vidlice do nich nepasovala, byly o tři milimetry moc daleko od sebe. Bohužel jsem tedy měřil přesně, třímilimetrová rezerva vytvořila třímilimetrový přebytek. Přikročili jsme tedy k plánu B: vytloukli jsme opatrně misky ven z hlavy rámu a hlavu jsme na obou koncích o ždibec přibrousili (bylo mi líto že se s těmi konci trubek pan Bauer soustružil aby byly přesné a my pak vezmem flexu a ...). Druhý pokus o složení rámu byl již úspěšný, vidlice zapadla na svoje místo přesně.
Nedočkavě jsme nasadili kola a v 19:45 SELČ 28.7.2006 jsme se na té mašince poprvé svezli. Kliky a "pedály" co budou sloužit k řízení i pohonu ještě nemáme, takže jsme vzali trubku, navlékli na ni plastový husí krk na kabely, prostrčili to středovou mufnou, na rám položili destičku z nějaké reklamované police či zásuvky nebo co to bylo, a už to jelo. Bez opěradla a bez opory pro nohy je to trochu posilovna na břicho, ale hlavně to nemá ani pohon ani brzdy. Takže jsme se chvíli vzájemně roztlačovali po parkovišti před skladem, libovali si že to skutečně jde řídit i s tak zběsilým sklonem vidlice a ani ten wheel flop není tak děsný (i když jak se z toho sleze přední kolo hned padne na stranu). Pasivní pružení se nám opravdu povedlo, zámková dlažba prakticky není cítit ani když se sedí rovnou na rámu, bez polstrování. Když já na rám stoupnu a poskakuju tam se svými 62kg, mírně propružuje, nevím jestli o 1cm nebo o víc. Každopádně cílový uživatel není o moc těžší než já, takže to bude fungovat skvěle. Ani tatínkových 95kg nevypadalo, že by to tomu rámu mohlo ublížit.
Celé jsme to odvezli domů a tady jsem to vyfotil:



2.8.2006
Od víkendu se bavím postupným vymýšlením a výrobou sedla. V plánu je sedadlo ze sklolaminátu se ztraceným polystyrenovým kopytem, na které bude vzadu navazovat dutá část sloužící jako úložný prostor.
Nejdřív jsme s tatínkem odhadli potřebnou velikost sedáku a opěradla, vyštrachali někde papíry s hodnotami naměřenými na cílovém uživateli ohledně sklonu opěradla a jeho vzdálenosti od pohonu/řízení a slepili ze dvou 30mm a jedné 50mm desky základ. Do silnější desky jsme pak obkreslili profil sedadla velkosti L z taťkova kola a vyřízli jej (s rezervou několika mm) metodou, kterou jsem odkoukal na Discovery Chanel. Vyžaduje čáru z obou stran a dva lidi. Každý drží jeden konec pily se žhavým drátem a jede po svojí čáře, rychlost si musejí navzájem synchronizovat. Vyšlo to pěkně:


Výsledek byl pochopitelně dost pružný ve spoji obou rovin, i když jsme je slepili epoxidem. Proto sedadlo potřebuje boční výztuhy, které ale nesmějí zasahovat moc vysoko. Pokud by chtěl jezdec zkusit sportovnější jízdu zatáčkami s vykláněním těla do stran, nesmí mu v tom sedadlo bránit, ale zároveň musí mít dostatečné boční vedení ve spodní části. V podstatě tedy něco na způsob starých šalinových sedátek. Proto jsem se rozhodl další kusy polystyrenu nalepit tak, aby vytvořily výztuhy vpředu dole mezi opěradlem a sedákem, vzadu podél sedáku až nahoru (aby nepružil a nežral tak energii z pohonu) a zároveň boční stěny zavazadelníku.
Vždycky jsem měl rád skládanky a hlavolamy, a 3D obzvlášť. Tak teď jsem si na sebe jeden takový ušil, trvalo mi to čistého času čtyři hodiny vymyslet a tři hodiny provést. Pomocí kusu papíru jsem navrhl přibližný boční obrys, přenesl ho na polystyren a vyřízl. Pak přišla na řadu soustava drážek pod všelijakými podivnými úhly které jsem se rychle přestal pokoušet vypočítat. Cílem mělo být správné dosednutí bočnic na základ sedla tak, aby se nezúžil sedák, nerozšířilo opěradlo nahoře a aby se stěny boxu vzadu mírně sbíhaly. Postupně jsem desku oblepil a osvorkoval ze všech stran různými úhelníky pro vedení žhavého drátu do té zamýšlené drážky. Drážku jsem vyřízl, dobrousil a nasadil bočnici zkusmo na sedlo:

Vcelku se to povedlo, tak jsem se pustil i do druhé symetrické bočnice a obě je pak přilepil lepidlem na polystyren. Momentálně to schne pojištěné radši ještě lepicí páskou.

Vypadá to dost odpudivě a obrovsky. Mám už vyzkoušené, že se to nakonec opravdu změní ve tvar, který nosím v hlavě, až se to z hranatého obrousí na kulaté, a hlavně se to opticky zmenší o obrovský kus.
S cílovým tvarem je však právě ta potíž. Je tu několik možností:
1. Původní úmysl vytvořit dutý uzavíratelný prostor. Snahou bylo aby sedadlo nepřečnívalo přes osu zadních kol. Tím se totiž dá vehikl zmenšit pro transport jejich vyjmutím. Nevýhodou ovšem je, že objem takto získaného boxu bude jen asi 15-20l. Je to málo? Já nevím, často potřebuju o hodně víc, ale já zas používám kolo jako každodenní dopravní prostředek. Základní výhodou takového boxu ovšem je možnost udělat ho zamykatelný.
2. Prostor mezi bočnicemi uzavřít jen zespodu a případně i vyříznout díry do bočnic z boku. Na spodní plochu by šlo přidělávat brašny, tašky a batohy pomocí gumicuků a podobně. S otvory v bocích by se to celé opticky odlehčilo a vypadalo by to pěkně. Odpadla by zásadní nevýhoda pevných uzavřených boxů, totiž že do nich nejde dát nic co se tam opravdu nevejde. Narozdíl od tašky nejde box napěchovávat a deformovat podle tvaru předmětu, nic nemůže ani vyčuhovat ven bez toho, že bychom dveře museli zajistit nějakým gumicukem přivřené. Otevřený nosič by poskytl stejný prostor s možností převážet věci, které z něj vyčnívají. Mohl by být i lehčí, protože dovnitř pevného boxu se stejně nakonec vždycy strká nějaký batoh nebo taška, a tak se veze obojí. Prázdný nosič je také lehčí než prázdný box.
Ať už to finální uživatel rozhodne jakkoliv, mám v plánu vyrobit i přídavný nosič, který by nebránil skladovatelnosti kola s vyndanými zadními koly, ale umožnil rozšířit zavazadlovou kapacitu. Vypadat by to mělo asi jako mřížka, která je dole na pantu přibližně v ose zadních kol. Lze ji vyklopit směrem svisle nahoru k víku (zadní stěně) boxu, takže nevyčnívá přes délku rámu, nebo může být sklopená dolů vodorovně a sloužit jak nosič sahající stejně daleko jako zadní kola. Na ten by šlo odhadem naložit 100l objemu ovšem s omezením hmotnosti nosností toho nosiče.


7.8.2006
Bylo rozhodnuto pro variantu nosiče, má lepší poměr výhod a nevýhod a taky se líp hodí k určení stroje.
Začal jsem nalepením dalších tří kusů polystyrenu. Jeden nahoře vylepšuje o trochu tvar opěradla, které dosud nechávalo za rameny jezdce zbytečně moc místa. Dva dole na krajích sedáku umožní vytvarotvat plynulejší přechody do bočního vedení sedadla.
Celé jsem to pak začal opracovávat. Na některé části a hlavně na rychlé odebrání většího množství materiálu se hodí rotační šmirgl ve vrtačce, zbytek se dělá ručně šmirglem na desce nebo jen širglem. Levou stranu sedadla jsem ještě dělal v dílně, ale je z toho tolik prachu, že jsme na maminčin nátlak vyklidili kola z balkonu do bytu a zbytek jsem brousil tam. Tatínek mě při tom nepozorovaně vyfotil.


Když mi došly síly po vybroušení sedadla zepředu, tatínek dodělal ohlazení zadní linie bočních desek. Vyměřili jsme maximální přípustné rozměry bočních otvorů a ještě v sobotu večer je vyřezali. Nakreslili jsme si z obou stran očíslované značky (tvar byl shodný díky šabloně z pauzáku), provrtali díru uprostřed, za studena protáhli drát odporové pily a znovu ji spojili. Pak jsme pozvali maminku aby nás při té operaci vyfotila, zapnuli trafo a začli řezat.

Číslované značky se ukázaly být nezbytné, jeden vůbec nevidí jak daleko je ten druhý, takže jsme si celou dobu vzájemně hlásili vzdálenosti k růným číslům a to fungovalo.
Dostali jsme dva přesně shodné a přesně naproti sobě umístěné otvory. Sedadlo začínalo vypadat trochu k světu.

V neděli jsme se pustili do dobroušení tvaru zadní části sedadla. Zadní nosníky nebo jak to nazvat nemusí být nijak silné, tuhost sedadla mají nastarosti hlavně boční lemy a jejich pokračování vzadu na opěradle. Nosníky poslouží hlavně k upevnění nosiče. Večer jsme dolepili ještě jednu polystyrenovou lištu napříč sedadlem vpředu dole, mělo by to snížit jeho pružnost při záběru rukou do pohonu. I tu jsme ještě večer přibrousili.
Po cca deseti hodinách broušení vzniklo něco, co podle mě nevypadá vůbec špatně.

Dnes dopoledne jsem ještě malinko přbrousil pár drobných nesymetrií pravé a levé strany, které se mi povedlo asi na třech místech objevit. Pak jsem se pustil do pokrývání skelnou tkaninou. Pomocí sprejového kontaktního lepidla jsem si přichytil dvě vrstvy tkaniny 163g/m2. Celkem to sežralo 1,5 čtverečního metru a moc odstřižků nezbylo. K prosycení bylo potřeba 175g pryskyřice LH160 s tvrdidlem 286. Jestli se nemýlím tak takhle pryskyřice má dokonce certifikát pro letecký průmysl. Výrobce taky doporučuje výrobek zahřát na 50°C, jen jsem zapomněl po jakou dobu. Ale nestavíme letadlo, tak to není důležité. Stejně nemáme vakuum a pryskyřice je tam dvakrát tolik než by bylo na tom letadlo.
Momentálně je tedy sedladlo s olaminovanou přední částí a částí bočnic v obrovské krabici s fénem který stačí jen na chvilku vypnout a už jde teplota dolů. Asi bych si měl vážně už postavit nějakou vychytanější tepelně izolovanou pec na tyhle věci.

Polystyrenové jádro sedla váží 785g. To není málo, ale na tak velkou věc je to celkem přjatelné. Podle první spotřeby látky a pryskyřice bych odhadoval, že hotové to bude mít asi 3kg. Ne zrovna nejlehčí sedadlo na světě, ale na lowraceru mám překližkové co váží 1,35kg bez potahu a to potřebuje ještě nemalé hliníkové výztuhy abych mu při záběru do pedálů neurval opěradlo. Azub dává na svá kola laminátová sedadla s hmotností okolo 1kg bez potahu a upevňovacích prvků. Takže na velké tříkolkové sedlo uplácané doma není 3kg špatná váha.
V plánu je stihnout dvě až tři laminování denně aby bylo sedadlo připraveno na vyzkoušení koncem týdne. V krabici bude proto laminát jen tak dlouho, než přestane být na omak lepkavý, potom hurá na další vrstvu.


21.10.2006
Po dlouhé době jsem se dokopal udělat update (děkuju všem těm, co o něj požádali), i když se toho neudálo moc. S koncem prázdnin poklesla rychlost práce na zlomek té původní.
Sedadlo jsem dolaminoval krátce po předchozím updatu a namontoval ho. Tatínek vyrobil dva hliníkové úhelníky s oválnými otvory. Zatím je to na šroubech, později tam dáme rychloupínáky, aby šlo snáz jemně nastavit polohu sedla podle délky rukou. Sedlo jsme nastavili přibližně, podle tatínka a podle rozměrů co jsme vzali metrem z budoucího majitele.


Pak se těsně před odjezdem na dlouhou dovolenou stavil budoucí majitel aby vyzkoušel, jak se mu na stroj nasedá a jak sedadlo vyhovuje. Ukázalo se, že dokáže naskočit na stroj a slézt z něj asi dvakrát rychleji než já. Ani s nasazeným zubatým převodníkem bez krytu neměl problémy.
Ukázalo se ovšem, že sedadlo bude muset o 5cm víc dozadu a asi bude vhodné udělat co největší rozsah nastavení, protože se těžko předpovídá, jak se člověk nahrbí při šlapání a jaká vzdálenost od šlapacího středu bude vyhovovat.
Krom toho jsem si oměřil délku nohou kvůli opěrkám a taky jsme vyzkoušeli, jak moc zavazí přednímu kolu při zatáčení. S nepohyblivými opěrami nohou nebo s opěrami přidělanými na vidlici by šlo sice většinou jet normálně, ovšem manévrování jako je otočení na silnici by bylo vyloučeno. Ještě než jsem mohl zapomenout výsledky těchto pokusů jsme tomu s tatínkem věnovali pár hodin přemýšlení a zkoušení. Výsledkem je systém, kde při malém poloměru zatáčky vnitřní noha může uhnout přednímu kolu z cesty a vnější zůstat přímo. Každá opěra pro nohu tak bude muset mít jeden stupeň volnosti ve svislé ose v místě kyčelního kloubu, další s vodorovnou osou u hrany sedadla a třetí pod kolenem nohy (protézy). Přední konec opěry bude viset na vhodně umístěném lanku na přední vidlici. Noha se bude vlastní vahou vracet do natažené polohy rovně, do zatáčky se bude moc trochu vyklonit a trochu pokrčit. Mělo by to umožnit bezproblémovou zatáčku o poloměru dva metry nebo i méně.
Nemám žádný smysluplný zveřejnitelný obrázek toho, jak by to mělo vypadat a nehodlám se o nějaký pokoušet.
Pro přibližná měření jsme používali běžné kliky s převodníky, ovšem pokouším se vyrobit speciální handbikové. Budou mít větší délku (200mm) a hlavně velké vysazení do stran. Cílem je mít ručky 50cm od sebe bez dlouhatánských osiček. Jako bonus dostaneme ložisko v konci kliky a tím pádem osičku, která se nepohybuje vůči ručce a nebude protivná když se jí dotknou prsty. O co se tím zesložití klika, o to se zjednoduší ručka.
Protože čtyřhran na osu středového složení patří nejpřesněji vyrobeným součástem kola a netuším, jak bych něco takového spolu se závitem na stahovák a úchyty převodníku dělal, použil jsem jednoduše obyčejnou kliku z kola.
Abych udržel celý výrobek v rovině, vyrobil jsem přípravek. Je to jen kus překližky, ve kterém je přesně vlepená půlka osy středového složení a kus trubky o průměru 32mm - vnější průměr ložiska které do kliky přijde později. Na trubce jsem si vyrobil laminátovou trubku a z ní uřízl prstenec na šířku ložiska. Pak jsem uřezal přebytečnou část původní kliky a nasadil pahýl na osu na přípravku. Na trubce vyměřil kam přijde ložisko a pak jsem velmi dlouhou dobu pilkou, smirkem, skalpelem a zase smirkem tvaroval kus balsy. Když to začlo vypadat přijatelně, slepil jsem to celé dohromady a dnes na to dal první vrstvu laminátu. Těch tam bude ještě hodně, aby to nepružilo. Takhle to teď vypadá:

Pokusím se teď zase psát něco častěji.