Zimní obutí tříkolky



17.1.2006
Základní výhodou tříkolky v zimě je její stabilita. Nelze z ní spadnout, ani na ledě.
Základní nevýhodou tříkolky v zimě je malý záběr hnaného kola. Ani s hodně zubatou pneumatikou se nevyhnete tlačení do kopců, poněvadž na jediném poháněném kole spočívá cca 30% celkové hmotnosti. Navíc je-li cesta ušlapaná jen pro jediného člověka, přední kola jedou v hlubším sněhu a jejich odpor je obrovský.
Protože tříkolka se hodí přžedevším tehdy, když potřebuju dojet podél řeky Svratky do Modřic do práce a celá stezka je zledovatělá, stačilo by i malé zlepšení pohonu, poněvadž kopců je minimum a jsou mírné.
Za tím účelem jsem ze starého pláště s velkými zuby vyrobil nový plášť s velkými zuby a ocelovými hroty.
Plášť má čtyři řady zubů po 96, to je celkem 384.
Pokud kupujete vruty přímo ve Feroně, vyjde to řádově na desítky korun. Potřeboval jsem dvě různé délky. Na vnitří dvě řady 10mm, na vnější 12mm.
Abych se trefil zevnitř pneumatiky kam potřebuju, napřed jsem každý zub provrtal tenkým vrtákem zvenku. Pak jsem šrouboval až do omdlení vruty zevnitř. Někdy se vrut netrefí správně a vyleze bokem, je třeba vrátit a opravit. Celkem to zabere několik hodin. Výsledek vypadá nějak takhle:

Tohle je nutné překrýt zevnitř páskou, aby hlavičky nepoškodily duši. Koupil jsem si jakousi textilní kobercovku, ale nechtěla vůbec držet na gumě. Proto jsem napřed vylepil plášť hnědou izolepou. 50mm šíře tak tak překryje všechny řady šroubků, takže izolepa šla dvakrát, jednou víc vlevo a jednou víc vpravo. Na ni se pak kobercovka chytila.
Bohužel jsem nepracoval dost přesně. Na jednom místě byla půlka hlavy šroubu krytá jen izolepou a tímhle místem jsem pak trefil hranu chodníku při malém natlakování pneumatiky, vhodném na led a sníh. Z jedné strany byl v duši oblouček - obrys hlavičky vrutu - s dírkou, naproti pak dirka od procvaknutí o ráfek. Bylo po výletu.
Po objevení příčiny jsem přidal ještě jednou totéž a navíc pečlivěji: dvě izolepy a jednu kobercovku. Výsledek, který už funguje, je tohle:
Včera to přežilo 32km dosti hrubého zacházení, při 60psi po celou dobu. Po ledě na přehradě jely jen prostřední řady vrutů a i tak to stačilo. Prokluzovat to začlo ve stoupání vzadu za Anthroposem nad řekou a potom na panelové cestě za pivovarem pod transfuzní stanicí na Žluťáku. Obojí byl pěšími ušlapaný sníh, místy zledovatělý. V něm to jede hůř než v ledu, protože špičky vrutů se v něm nechytají tak dobře. Tamtéž jsem ale už dřív vyzkoušel, že při upuštění vzduchu tak, aby po sněhu jely všechny čtyři řady zubů/vrutů není problém ani takovýto svah.
Hotová pneumatika před první jízdou a po cca 40km, z toho polovina asfalt:
Hroty uprostřed jsou sjeté, ale stále vyčuhují. Při jízdě po asfaltu se pod tlakem tvrdého povrchu trochu schovávají do gumy, při jízdě po ledu naopak tlačí na led dost na to, aby zabíraly. A stále jsou tu neojeté vnější řady, které jde kdykoliv použít vypuštěním trochy vzduchu.

20.1.2006
Pondělní řádění na přehradě bylo super, ale něco tomu chybělo. Když předek nezatáčí a nebrzdí, není to ono.
Dosavadní konfigurace byla dostatečně použitelná na dopravení se po zledovatělé nebo do ledovata ušlapané cestě. Pravděpodobnost, že budu potřebovat rychle zastavit na místě, kde je náhodou hladký led, je malá, navíc mám k dispozici ruční brzdu brzdící zadní kolo s hroty.
Ovšem získat plnou ovladatelnost na jakémkoliv povrchu bylo příliš lákavé. Doma ležel starý plášť Maxxis MaxDaddy 2.0, který jsem používal loni v zimě na Azubu, ale letos jsem koupil něco, co méně hučí a více jede. Vruty 10mm do jeho zubu pasují perfektně, tak jsem koupil ještě jeden nový a do každého jich navrtal 86. Rozhodl jsem se to nepřehánět, uvidíme, jak to bude nebo nebude stačit, kdyžtak přidám ještě další. Tady jsou detaily:

Dal jsem zuby jen z venku, abychom si o ně nepřibrousili ruce. Na blatnících se pracuje, jestli bude dřív jaro nebo blatníky není jisté. Pokud bude potřeba víc vrutů, další na řadě je řada zubů o jedno blíž ke středu pláště.
Při normálním natlakování doporučeném na plášti - 40psi - a postavení kola na rovnou desku se zdá, že se hroty nedotýkají země. Po usednutí jezde se opřou, nepříliš velkou silou. Při zatáčení se obě kola naklánějí do zatáčky, vnitřní o něco více, takže příště už na přehradě zřejmě půjde i zatáčet a bude to i víc brzdit. Jestli půjdou udělat i hodiny pomocí jedné přední brzdy a "plného plynu" na zadním kole to se uvidí, spíš o tom pochybuju.
Tříkolka má teď jedno kolo ojeté zašedlé a jedno zbrusu nové, ale to se brzo zašpiní a přestane to vypadat divně.
Nejpozději v neděli musím zase do Modřic, takže to brzo otestuju a sdělím výsledky.

31.1.2006
Stezka do Modřic je pokrytá spíše zmrzlým sněhem než ledem, a případný led je hrbolatý. Na tomhle povrchu se nové přední pláště chovaly skvěle. Daleko lépe to brzdí i zatáčí.
V neděli 22.1. jsem jel při dost nízkých teplotách a navíc v noci sněžilo. Jeden úsek, kde je prošlapaná jen úzká část, byl ještě namáhavejší než obvykle. Nejen že přibylo trochu prašanu, ale navíc jím vítr zavál prohlubně v ledu takže nebyl vidět jeho tvar. Hůř se tak hledala nejlepší stopa. Naopak nejzábavnější byla část až u Modřic přes pole, kde někdo z neznámého důvodu dřív sních odklidil až na asfalt. Na otevřeném prostranství a s mantinely starého sněhu po stranách to vedlo ke vzniku sněhových jazyků téměř kolmo k cestě. S dostatečným rozjezdem to většinou nebyl problém. Pokud byl jazyk vyšší než světlá výška tříkolky (cca 11cm), a některé měly i 20cm, způsobil průjezd gejzír prašanu od přední nápravy až na hlavu. Brašny byly pokryté sněhem i shora. Několikrát mě skoro zastavilo pole prašanu dlouhé několik metrů, zvlášť když mělo na začátku hrbol co se nevešel pod podvozek. Rychlostí chůze to šlo nakonec pokaždé projet, nebo spíš prohrabat.
Tento vékend jsem se vydal v sobotu na přehradu, kde se o zábavu staralo pár paraglidistů:

Přehrada je zasněžená, sníh má roztátý a přemrzlý povrch a je hluboký několik cm, takže v něm nejde jet víc jak 8km/h a stojí to výkon srovnatelný s 28km/h na asfaltu. Udupané části jsou lepší ale hrozně hrbolaté. Největší zábava je na hladkém ledu. Kromě někým uhrnutých plácků, o víkendu plných lidí, jsou tu ještě pruhy ledu bez sněhu podél břehu. Tam je bruslařů málo, a dá se tam jet i rychle. Povedly se mi i hodiny v rychlosti 25km/h a nebo průjezd zatáček kopírujících tvar břehu smykem.
Přední pláště mají vruty natolik na boku, že při plném tlaku a jízdě rovně nejedou po zemi. To je výhoda pro přejezdy po asfaltu, pomaleji se opotřebují a nedělá to takový kravál. Nicméně při zatočení a zabrždění kola fungují, protože kola se mírně naklánějí dovnitř zatáčky. V ledu pak první vrut ryje drážku, ve které jedou další a tříkolka přece jen zatáčí, i s plným tlakem 50psi v předních kolech:
Vzadu už jsou vruty dost sjeté, hlavně občasným ježděním po asfaltu, kde se sem tam prohrábne při rozjezdu a podobně. Nicméně i tak napáchají při smyku v ledu docela slušnou škodu a umožňují docela dobrou jízdu po ledě.
Na jednom volném plácku jsem se naučil i jezdit malé kolečko tak, že zadní kolo opisuje oblouk o nejvetším poloměru ze všech tří, při konstantním otáčení několikanásobnou rychlostí oproti rychlosti jízdy. Bohužel to není moc jak vyfotit.
V neděli byla obvyklá jízda do Modřic, celkem bez zvláštních událostí. Na stezce už chodci ušlapali led tak do hladka, že po něm jede chodit. Potkal jsem dva lidi s horkými koly, kteří je radši vedli vedle ve sněhu.

31.1.2006
Dneska mi bývalý spolužák pomohl natočit fotoaparátem krátká videa z blbnutí na ledu. Tady jsou, ve formátu .mov, pro Quick Time Player:

Video 1
Video 2
Na prvním je jízda v jakýchsi drahách, co si vybruslili bruslaři. Docela dobře se tam jezdily zatáčky smykem, ale muselo se s ním začít včas, jinak se člověk přihnal bokem na sníh a převrátil to. Stejně tak s najížděním předního kola na vnitřek se muselo opatrně.
Druhé video jsme natočili později. Není na něm nejlepší možné projetí té zatáčkovité ledové dráhy, poněvadž nejlíp to člověku jde když ho nikdo nenatáčí. Chtělo by to vymyslet kameru na hlavě, což by lépe vystihlo požitek z jízdy smykem.
Trochu mi to připomnělo otřesnou motoristickou podívanou zvanou Drifting. To se jede na asfaltu, pomocí supersilných aut se při tom spálí spousty pneumatik a hodnotí se nejen čas a pořadí, ale také plynulost smyku a dokonce množství a kvalita generovaného kouře! Jen málo věcí je tak extrémě amerických jako drifting, ačkoli pochází z Japonska.