Laminátový tailbox na tříkolku



14.2.2006
Kromě blbnutí s ohřebovanou tříkolkou na přehradě jsem čas mezi poslední zkouškou a začátkem semestru zkusil využít k výrobě tailboxu. Podle očekávání to nešlo stihnout, ale dosti výrazný pokrok přecejen nastal.
Jako vhodnou metodu jsem zvolil ztracené polystyrenové kopyto. Šance, že tailbox někdy neopravitelně zlikvidujeme a zároveň to tříkolka přežije je mizivá, a na žádnou jinou by to nepasovalo, takže negativní forma nemá opodstatnění.
Nejdřív je tedy potřeba vyrobit z polystyrenu maketu. Jediný způsob, jak se trefit s tvarem je dělat to přímo na tříkolce. Veškeré plánování představují dva náčrtky na čtverečkovaném papíru, jak mám v oblibě:

Je to v měřítku 1:10, takže jde odměřit přibližné sořadnice a kreslit fixem po polystyrenu čáry, podle kterých se pak řeže a brousí. Pohled zepředu anebo příčný průřez není potřeba, vyplývá z tvaru sedadla, kterému se musím přizpůsobit.

K řezání polystyrenu je nejlepší odporová pila. Manganinový drát s doporučeným proudem 6-8A (pro řezání polystyrenu) a s odporem 0,55Ohm na metr jsem koupil už kdysi dávno v modelářské prodejně. Teď poprvé jsem ho použil.
Obtížnější je najít zdroj. Pro napájení kompresoru nebo k čemu jsem kdysi postavil jednoduchoučký nestabilizovaný zdroj. Má toroidní trafo 230/12V na 100VA a usměrňovací můstek. Žádné vyhlazovací kondenzátory si do něj zatím cestu nenašly.
Protože pila, kterou jsem kdysi používal s jiným odporovým drátem (a s jiným zdrojem), měla jen 25cm činné délky drátu, bylo potřeba použít nějaký předřadný odpor. Ten vznikl ze stejného odporového drátu. Tatík vymyslel jednoduchý držák, do kterého jsme namotali spirálu drátu a pověsili to pod strop dílny. Posouváním kablíku chyceného šroubkem po spirále jsme postupně nastavili dostatečný proud. Výstup zdroje poklesl až skoro k 8V, nepřímo měřením odporu odhadnutý proud je pak 8A. Přesnost multimetru v tomhle rozsahu je tak malá, že tam může klidně téct i 10A. To se zdá pravděpodobnější vzhledem k tomu, že ve zdroji se několikrát rozletoval špatný spoj a plast kolem šroubu držícího můstek doslova odtekl. Plast kolem šroubu trafa je taky malinko natavený. Proto jsem ještě přidal starý počítačový ventilátorek, několik děr na spodku krabice a malý hliníkový chladič můstku.
Konstrukce pily je snadná. Jsou to tři tyčky do velkého H, na jednom konci je drát, na druhém provázek, který se zkroutí pomocí malé modelářské lišty aby drát držel napnutý. Později se ukázala potřeba použít delší drát, takže jsem vyměnil prostřední laťku i provázek a vznikla nová pila.
Celkově je vybavení na následujících fotkách:
Při řezání obyčejného polystyrenu vzniká odporný dusivý smrad, který je ovšem jen slabým odvarem smradu z extrudovaného polystyrenu, který je odporný, dusivý a ještě štiplavý. V místnosti to zachvíli vypadá jak v kanceláři notorického kuřáka (i když pořád bych radši dýchal ten polystyren), takže větrání průvanem se stává nutností, jakkoli je neekonomické.

Začal jsem dvěma 50mm deskami úplně obyčejného polystyrenu, které jsem připasoval z každé strany k rámu a sedadlu. Na ně jsem dal z každé strany 50mm podlahového polystyrenu, který se brousí o něco lépe. Pak jsem vyplnil mezeru uprostřed, kde je potřeba vytvarovat podběh pro zadní kolo a prostor pro V-brake - ruční brzdu.
Pak tatínek přivezl dvě 50mm desky extrudovaného polystyrenu 625x1250mm. Zásoby z dřívějších projektů totiž klesaly k nule a chtěli jsme vyzkoušet, jak se s extrudovaným polystyrenem zachází když jde o vybrušování tvarů.
Z nového materiálu přibyly boční kapsy, velbloudí hrb za hlavou jezdce a špička boxu vzadu. Tam je cílem udělat ho tak dlouhý, aby vycházel přesně souhlasně se zadním kolem a tak pevný, aby na něj šla tříkolka postavit ke zdi.
Celé jsem to pořád ještě lepil jen izolepou, dokud nebudou hotové všechny díly.
Když se zdálo, že všechno pasuje, bylo to potřeba slepit. Jde to epoxidem, ale pokud se pak na něj při broušení narazí, je to špatné. Je mnohem tvrdší než okolní polystyren. Zeptal jsem se proto v modelářské prodejně a jako obvykle měli něco speciálního. Napřed mi nabídli směšně malou tubičku s 20g nebo tak nějak. Naštěstí měli i jedno větší balení, 0,5kg plechovku. Stála 145Kč a využil jsem ji celou.
Po slepení základního kusu se ukázalo, že zadní kolo není uprostřed tailboxu. Metodu měření co je křivě objevil tatínek. Přivázali jsme provázek k trubce přesmykače, napnuli ho přes sedačku a podívali se přes něj. Když podržím provázek tak, abych ho měl v zákrytu se středem rámu vpředu i za sedačkou, musí být ve středové rovině. Pokud s ním potom nepohnu, jen mrknu okem jinam, můžu zjistit, jetli jsou tailbox a zadní kolo nakřivo nebo rovně. Trochu je to vidět na téhle fotce:
Ukázalo se, že mimo je zadní kolo a tailbox je rovně. Nic proto nebránilo nalepení zbytku dílů.
Pak přišlo ke slovu odměřování půdorysů a bokorysů a nová obrovská metr dlouhá odporová pila.
Po několikeré výměně vzduchu v místnosti, jedné výměně sáčku ve vysavači a jedné plné popelnici odřezků polystyrenu (to jsem zdaleka ještě nevynesl všechny) mám víceméně hotovou pravou polovinu tailboxu. Teď je na řadě udělat levou symetricky a pak pravděpodobně delší dolaďování tvaru. Momentálně to vypadá takhle:
V podstatě to už po začátku broušení začlo připonímat Formuli 1, což jsem se nijak nesnažil zlikvidovat, ale naopak zachovat.Tříkolce to bude slušet.