Pouzdro pro tenorovou flétnu



27.12.2005
Tohle nesouvisí s koly, ale protože jsem to pojal jako další cvičení ve výrobě sklolaminátových věcí, přidal jsem to sem taky.
Jsem asi nejčastějším uživatelem erární tenorové flétny ze ZUŠ kde hraju v barokním souboru Brněnská Camerata. Protože je flétna zhruba tak stará jako já (nevím jistě, ale myslím si to), její pouzdro se již rozkládá na prvočinitele. Rozhodl jsem se spáchat dobrý skutek a pobavit se výrobou nového.


Použil jsem původní pouzdro jako formu. Ředitel školy by asi neskousl kdybych školní majetek rozkuchal na kousky, takže jsem vnitřek pouzdra pečlivě vylepil izolepou. U ní mám ověřeno, že pryskyřice na ní nedrží a funguje tak jako spolehlivý separátor. Od lehce chlupatého vnitřku pouzdra jde izolepa snadno odtrhnout aniž by zanechala stopy. Flétna pasuje dovnitř i po zmenšení vybrání o tloušťku izolepy:

Kde to nešlo širokou hnědou, vyhrál jsem si s úzkou průhlednou. Po okrajích navazuje igelit, aby ani kapka pryskyřice neskončila kde nemá.
Do takhle vzniklé formy jsem pak hodinu skládal tkaninu. Příliš se jí nechtělo do ostrých ohybů, přestože první šla jemná osmdesátka (80g/m2). Další vrstvy tvoří převážně odstřižky starších tkanin všeho druhu a gramáže, co přišlo pod ruku, protože tady na tom nesejde. Cílem je získat tvrdý otisk původního pouzdra. Výsledek vypadá takhle:

Prosytil jsem to pryskyřicí LH160 s tužidlem H147. Padlo jí tam cca 70g (plus 18g tužidla, celkem cca 88g). Momentálně to tvrdne, výsledek se dozvím zítra. Pokud se zadaří, pravděpodobný další postup je obrátit vzhůru nohama, přetáhnout jednou vrstvou tkaniny, přebrousit a použít jako kopyto pro výrobu vnitřní části nového pouzdra.

Pokračování příště...

28.12.2005
Po cca šestnácti hodinách od namíchání jsem se rozhodl, že už je to vytvrzeno dostatečně a po delším zápasení jsem vyrval z pouzdra tohle:


Podle očekávání se na několika místech nepodařilo dostat laminát dokonale k povrchu původního pouzdra, takže jsem to vylepšil trochou tmelení a broušení:

Takto komplikovaný tvar se špatně vyhlazuje smirkovým papírem nebo čímkoliv jiným, takže jsem se rozhodl výsledek překrýt jednou vrstvou tkaniny. Z aktuálních domácích zásob se nejvíc hodila keprová 163g/m2. Zároveň se tím kopyto pro nové pouzdro o trochu "nafoukne", takže mám jistotu, že do výsledného laminátového výrobku budu moct vlepit nějakou měkkou látku aniž by se žlábky pro flétnu příliš zmenšily.
Podařilo se mi vytvarovat to celé z jediného kusu látky, tedy bez záhybů a překrývání. Pouze u rozšíření spodního dílu flétny to nešlo bez nastřižení a překrytí:

Dál je to stejně jako včera: pryskyřice LH160 s tužidlem H147.

Pokračování příště...

31.12.2005
Ráno jsem našel na topení celkem pěkný povrch, jen na několika místech to nebylo ono. Takže jsem to znovu tmelil a brousil (2x). Pak šly tři nástřiky plničem, mezi nimi dvoje broušení. Vyšlo z toho tohle:


V tomto stavu jsem se rozhodl, že to přestanu dál vylepšovat. Koneckonců "to půjde ke zdi", pod látkovým vyložením ten výsledný povrch nikdo neuvidí. A navíc se určitě nepovede zkopírovat jej dokonale.
Takže přišel na řadu separátor (ta červená plechovka Mold Release ne dalších fotkách), jakýsi speciální vosk na separaci laminátových forem. Po jeho nanesení jsem celou formu překryl posledním kusem kepru 110, který jsem si na to šetřil. I při pokládání tkaniny na separátor jsem použil kontaktní lepidlo ve spreji, aby látka držela kde ji chci mít. Opět bylo nutné jedno nastřižení u nejvetšího rozšíření spodního dílu flétny. Protože takhle tenounký laminátek nic nevydrží, důkladně jsem to vyztužil všemi odstřižky co mi přišly pod ruku:

Namíchal jsem cca 40g směsi pryskyřice s tvrdidlem (nejmenší rozumně vážitelné množství) a tentokrát se to povedlo použít skoro všechno, odhadem něco pod 35g.
Včera dopoledne jsem to začal oddělovat od sebe. Rovné plochy po krajích šly snadno. Po uvolnění konců dlouhého půlválce se jeho zbytek odloupl taky snadno. Prostřední část dala víc práce, na některých místech se nechtěla pustit. Vybrání pro nejmenší díl flétny má nejkomplikovanější tvar, ale je na kraji přístupnější, takže povolilo jako druhé. Téměř okamžitě to luplo a bylo to kompletně od sebe.

I na fotce je vidět, že na několika místech se separace nepovedla dostatečně důkladně. Sice jsem se hodně snažil, aby bylo vosku všude dost, ale někde to evidentně nevyšlo. Na pár místech se plnič nastříkaný na formu chytil na výsledný laminát. Naštěstí se stejně nepočítá s opakovaným využitím formy a plnič jde sundat snadno, stačí kousek smirku v prtech a mizí před očima.
Získaný výrobek jsem nejdřív zbavil otřepů na krajích. Pak jsem ho obkreslil na papír, vyznačil do obrysu polohu jednotlivých dílů flétny a načrtl křivky půdorysu budoucího pouzdra. Tohle jsem pak vystřihl a přenesl na laminát. Jeho výhodou je, že když to namaluju fixou z ploché strany (abych mohl přiložit šablonu), čára je vidět skrz a můžu to při řezání lupenkovou pilkou položit opačně než při obkreslování aby se to dobře řezalo.
(Samotná látka je ze skla, ale není průhledná. Pryskyžice je poloprůhledná nažloudlá, a látka po prosycení zprůhlední. Laminát je průhledný natolik, že čára černou fixou je zřetelná i skrz 2mm materiálu. Zřejmě je index lomu pryskyřice podobný indexu lomu skla.)
Po zabroušení hran vznikl finální vnitřek budoucího pouzdra. Je vidět, že bude menší (to jsem měl jako jeden z cílů) a snad bude i lehčí, protože tenhle díl váží nějakých 47g.

Pokračování příště...

3.1.2006
Na řadu přišla výroba vnější části pouzdra. Pochopitelně opět z laminátu:-). Nejdřív je potřeba z něčeho vyrobit negativní nebo pozitivní formu. Ztracená pozitivní forma mi připadla jako nejjednodušší volba, protože s opakováním výroby se nepočítá.
Obyčejný izolační polystyren se nepříjemně drolí (má moc hrubé a navíc uzavřené buňky), ale naštestí ještě z výroby tříkolky zbyl nějaký podlahový. Tloušťka 50mm nestačí pro celé pouzdro najednou a 100mm (dva na sebe) je zase zbytečně moc. Navíc příliš velké rovné plochy jsou nežádoucí z důvodu poevnosti, ale taky kvůli tomu, že se mi je nepodaří udělat zcela dokonale a bude vidět jak jsou ve skutečnosti křivé. Tento problém má snadné řešení: udělat je křivé záměrně. Rozhodl jsem se pro jedinou vrstvu polystyrenu, kterou nahoře rozšířím několika nástavci přibližně tvaru dílů flétny.
Za jejich materiál se zdála nejvhodnější balsa. Té mám taky slušné zásoby, takže nebylo třeba sdržovat se sháněním. S 10mm prkénka vznikly dva vyšší nástavce pro hlavu a spodní díl flétny, ze 4mm balsy pak pro střední díl. Ten není nezbytný, střední díl by se tam vešel i tak, ale ty rovné-křivé plochy... Obkreslil jsem díly flétny na prkénko začal si hrát s modelářským nožem. Původně jsem jím chtěl jen trochu srazit hrany, abych si ušetřil broušení, ale šlo to tak pěkně, že jsem si začal hrát na řezbáře. Pilník a smirek byly potřeba jen pro finální uhlazení. Tady je fotka "hlavy flétny" v konečném stavu a části "spodního dílu" po dokončení nožem:


Z polystyrenu jsem vykrojil kus se stejným půdorysem jako má vnitřní přepážka. Dohromady s ní a s balsovými nástavci je to na další fotce:

Nástavce jsem přilepil, na koncích si malinko pomohl tmelem (pozdě mi došlo, že polystyren nemusím mít zrovna v lásce polyesterový tmel, ale tentokrát mi to jakž takž prošlo, díry to nevyžralo). Celé jsem to pak obrousil. Vzadu bylo potřeba myslet na to, jak dostat dělící čáru nad vnitřní přepážku a zároveň tam nacpat panty. Vpředu zase skloubit zaoblení pozdra, tvar spodního dílu flétny uvnitř a polohu zavíracího mechanismu.

Pak jsem použil opět stejný separátor - fosk na formy Mold Release. Dál jsem položil jedinou vrstvu tkaniny 163g/m2 na horní stranu. Bylo potřeba trochu s ní zahladit některé příliš ostré prolákliny. Cílem měl být vzhled asi jako při vakuovém balení potravin na tácku do pružné folie. To se podařilo:

Po prosycení to zprůhlední. Trochu toho vyhlazování je na fotce vidět u spodního dílu vlétny (vzadu):

Vytvrzení jsem urychlil zvýšením teploty. Po mírném obroušení jsem tak mohl asi 3 hodiny po položení první tkaniny pokládat další. Tentokrát spodní stranu, rovnou tři vrstvy, což by mělo být konečné množství. Trochu práce jsem si na rovném povrchu ušetřil použitím izolepy jako separátoru.

Teď je deset večer a právě se dokončuje tvrzení ve speciální peci: krabice od bot, fén na vlasy a čidlo teploměru, které je normálně venku za oknem. Regulátorem je človek, který to chodí zapínat a vypínat podle toho, co vidí na teploměru.

Pokračování příště...

4.1.2006
Dneska jsem to ráno na chvíli ještě zahřál, pak přebrousil (80 šmirgl), zatmelil, přebrousil (160), nastříkal plničem, přebrousil (320), zatmelil, přebrousil (320), nastříkal plničem, přebrousil (600), nastříkal plničem, přebrousil (600) a natstříkal na modro. Čára pro řezání šla udělat jedině nožem, nic na tom nedrželo. Pak jsem začal řezat pilkou na kov:


Šlo to ztuha, kdo nikdy neřezal laminát neví, jak střašně odolný je to materiál. Celý obvod mi trval asi 20 minut. Pak začlo být jasné, že separace voskem nebyla dostatečná, a že se to nepodaří odloupnout dle plánu. Tak jsem to rozkrojil jako dort:

Za chvíli bylo jasné, že separace celkem fungovala, až na to, že v porézním polystyrenu pryskyřie vytvořila takové zámky, že nechce povolit ani když to není slepené. Navíc balza stihla separátor vcucnout rychleji než pryskyřice tvrdla, takže se místy přilepila. Musel jsem to tedy separovat takříkajíc per partes:

Nakonec jsem zvítězil, vnitřek skončil v pytli a ve vysavači, ale i po zběžném přebroušení uvnitř stále ještě zbývalo trochu viditelné balsy a polystyrenu:

Ověřil jsem, že dřív vyrobená přepážka pasuje dovnitř a flétna taky:

Musel jsem nějak zařídit, aby obě poloviny hotového pouzdra doléhaly hranami na sebe jak mají. Nalepil jsem proto na tu spodní pruh tvrdého papíru:

Ten bylo potřeba přelaminovat, aby něco vydržel. Pak jsem se taky na jednom místě horní části probrousil tak blízko k vnitřku, že při vzteklém odstraňování polystyrenu jsem se šroubovákem malinko prorazil ven, trhlina asi 2x6mm vpředu nad budoucím zámkem. Navíc vnitřek se zbytky balzy vypadal odpudivě a pečlivě to vybrušovat se mi nechtělo. Takže jsem to přelaminoval zevnitř jednou vrstvou 163ky, u průrazu vpředu a na příliš pružné rovné ploše vzadu jsou vrstvy dvě. Lem spodní poloviny je dvouvrstvý, vzadu třívrsvý.


Pokračování příště...

5.1.2006
Dnešní bojový úkol byl donést hotové pouzdro na zkoušku souboru v 17:30. Přivstal jsem si a začal osříháním/ořezáním/obroušením přebytků ze včerejšího půlnočního laminování. Pak jsem do spodního dálu vlepil bločky dřeva pro uchycení pantů a zámku:


Abych neplýtval časem, pracoval jsem střídavě na horní a dolní části pouzdra. Zatímco jsem připravoval dolní na panty a zámek, na topení tvrdnul tmel na včerejší díře po šroubováku, zevnitř přelaminované. Po jeho přebroušení jsem to krátce stříknul modrou, zároveň se zastříkáním okraje.
Další bylo zatlučení pantů a spodní části západkového mechanismu do bločku překližky. Podle toho, jak jsem se při tom nadřel, by to mělo držet.
Pak přišel na řadu rychlý epoxid, pro vlepení vnitřní přepážky. Drží dvěma bloky balsy do dna a podél okrajů:

Potom už jsem ji mohl vyložit látkou. Z dávné výroby podstatně většího kufru pro počítačové komponenty mi zbylo trochu černého flanelu nebo co to je:

V horní polovině je zatlučením do překližky přidělaný jen horní kus západky. U pantů na to nebylo místo, tak jsem to vyřešil ohnutím hřebíků a zajištěním epoxidem:

Do víka jsem přidal tři kousky molitanu, aby se uvnitř flétna neklechtala. To mě vždycky lezlo na nervy u původního pouzdra.

Flétna tam krásně pasuje a dobře to vypadá:

Na závěr jsem zakryl panty a zámek maskovací páskou a přestříkal modrou drobné nedokonalosti. Balení 150ml v tomhle momentě došlo, takže dokonale využitá plechovka. Královskou modrou už asi potřebovat nebudu. Na závěr jsem to přestříknul průhledným ochraným lakem Granit/Neon.
Za hodinu to celkem schlo (dle návodu nelepivý za 30min), tak jsem se dal do focení:

Na závěr jsem to ještě zvážil: prázdné staré pouzdro, prázdné nové a plné nové:

Vyšlo to příjemně: nové pouzdro váží 48% hmotnosti původního, a to znamená, že momentálně už obsah dělá víc jak polovinu hmotnosti celku (56%), ne jen 38%. Ne že by záleželo na čtvrt kile v batohu navíc.
Pokračování příště... už snad nebude. Pokud bude, znamená to, že se něco po.... a nebude fungovat jak má. V tom případě tu najdete popis oprav.